Návrh zařízení pro ohřev TUV

Provádí se podle ČSN 06 0320 – Ohřívání užitkové vody. Navrhování a projektování s platností od března 1998.

Při návrhu se vychází z rozboru provozu v objektu. Navrhované zásady se vztahují na objekty pro bydlení, občanskou vybavenost a sociální zařízení.

1. Potřeba TUV

Celková potřeba TUV V_2p = V₀ + A_j. + V_u

a) mytí osob V₀ = n_i . V_d [m³ . per^-1]

V_d = ∑(n.U₀.t_d.p_d)

kde
n_i je počet uživatelů
n je počet dávek
U₀ je přítok TUV do výtoku – viz. Tab. 3.6
t_d je doba dávky viz tab. 3.7
p_d je součinitel prodloužení dobydávky – viz tab. 3.7
V_d je objem dávky

b) mytí nádobí V_j = n_j . V_d [m³ . per^-1]

kde
n_j je počet jídel
V_d je objem dávky– viz tab. 3.7

c) úklid a mytí podlahy V_u = n_u . V_d [m³ . per^-1]

kde
n_u je počet jednotkových ploch – viz tab. 3.7
V_d je objem dávky– viz tab. 3.7

2. Potřeba tepla

Stanovení potřeby tepla, odebraného z ohřívače během periody
E_2p = E_2T + E_2Z [kWh . per^-1]

teoretické teplo odebrané z ohřívače TUV během periody
E_2T = c. V_2p .(t₂ – t₁) [kWh . per^-1]

kde c je měrná tepelná kapacita vody 1,163 kWh .m^-3. K^-1

V_2p je celková potřeba TUV za periodu

t₂ je teplota ohřáté vody

t₁ je teplota studené vody

teplo ztracené při ohřevu a dopravě TUV během periody
E_2Z = E_2T . z [kWh . per^-1]

kde E_2T je teoretické teplo odebrané z ohřívače

z je poměrná ztráta tepla při ohřevu a dopravě TUV, závisí na konstrukci zařízení, tepelné izolaci a velikosti zásobníku

z = 0,5 při objektovém ohřevu vody

z = 1 při okrskovém ohřevu vody

Potřeba tepla dodaného ohřívačem do TUV během periody

E_1P = E_2P [kWh . per^-1]

E_2P pro bytový objekt viz tab. 3.9

3. Křivka odběru TUV

Tato křivka vyjadřuje závislost odběru TUV (V_2p) na čase během periody. Při návrhu v bytovém objektu lze použít standardní křivku odběru – viz obr. 3.10.

4. Křivka odběru a dodávky tepla

Křivka odběru tepla E₂ koresponduje s křivkou odběru TUV. Stanoví se tak, že ke křivce ztrát E_2Z se přičtou hodnoty E_2T v jednotlivých intervalech. Křivka dodávky tepla E₁ je dána tepelným výkonem E_1P. Musí být vždy nad křivkou odběru E₂. Křivka může mít přímý nebo proměnný průběh – viz obr. 3.11.

5. Velikost zásobníku

Stanoví se na základě křivek E₁ a E₂. Maximální rozdíl mezi křivkami E_max udává nutnou zásobu tepla, z něhož stanovíme velikost zásobníku V_z.

V_z = ΔE_max / c.(t₂ – t₁) [m³]

kde
E_max je maximální rozdíl mezi E₁ a E₂
c je měrná tepelná kapacita vody
t₂ je teplota ohřáté vody
t₁ je teplota studené vody