Objemový průtok [m3/h] |
Větrání | Klimatizace | Výška [m] |
||
délka x šířka [m] |
Plocha [m2] |
délka x šířka [m] |
Plocha [m2] |
||
5000 | 4,0 x 2,0 | 8 | 4,7 x 2,4 | 11 | 2,4 |
10000 | 4,7 x 2,4 | 11 | 5,0 x 3,0 | 18 | 2,7 |
20000 | 6,0 x 3,0 | 18 | 6,6 x 3,6 | 24 | 2,7 |
30000 | 6,6 x 3,6 | 24 | 7,8 x 4,2 | 33 | 3,0 |
50000 | 7,8 x 4,2 | 33 | 8,4 x 4,8 | 40 | 3,0 |
75000 | 8,4 x 4,8 | 40 | 10,2 x 5,4 | 55 | 3,6 |
100000 | 10,2 x 5,4 | 55 | 12,0 x 6,0 | 72 | 3,6 |
Další variantou umístění vzduchotechnické jednotky je střecha. V tomto případě však musí být zajištěna dostatečná únosnost střešní konstrukce a přístup na střechu. Pro malá vzduchotechnická zařízení zpravidla není potřeba zřizovat samostatnou strojovnu vzduchotechniky. Jestliže je pro úpravu a distribuci vzduchu navržena závěsná jednotka, je možné ji instalovat pod stropem (na chodbě, v prostorech sociálních zařízení apod.). Stále zde však platí, že musí být zajištěn bezpečný přístup k jednotce i po její montáži, např. do podhledu.
Sestava vzduchotechnické jednotky může mít následující díly:
Ventilátor je lopatkový rotační stroj, který přeměňuje pohybovou energii na tlakovou. Podle směru proudění vzduchu oběžným kolem se ventilátory rozdělují na axiální, radiální, diagonální a diametrální.
Podle celkového vyvozeného tlaku dělíme radiální ventilátory na nízkotlaké (do l kPa), středotlaké (do 3 kPa) a vysokotlaké (přes 3 kPa).
Ve vzduchotechnice se nejčastěji setkáváme s ventilátory axiálními (často se používají při bytovém větrání - viz. kap. 6.1) a radiálními (používají se ve vzduchotechnických jednotkách, kde je potřeba překonávat větší tlakové ztráty).
Regulace ventilátorů se provádí:
Návrh ventilátoru se provádí podle požadovaného objemového průtoku vzduchu V a potřebného celkového dopravního tlaku Δpc. Pracovní bod ventilátoru (průsečík tlakové charakteristiky ventilátoru s charakteristikou sítě) volíme pokud možno při nejvyšší účinnosti ventilátoru. Přihlížíme přitom i k přípustné hladině hluku.