Návrh zařízení pro ohřev TUV

Provádí se podle ČSN 06 0320 – Ohřívání užitkové vody. Navrhování a projektování s platností od března 1998.

Při návrhu se vychází z rozboru provozu v objektu. Navrhované zásady se vztahují na objekty pro bydlení, občanskou vybavenost a sociální zařízení.

1. Potřeba TUV

Celková potřeba TUV V2p = V0 + Aj. + Vu

a) mytí osob V0 = ni . Vd [m3 . per-1]

Vd = ∑(n.U0.td.pd)

kde
ni je počet uživatelů
n je počet dávek
U0 je přítok TUV do výtoku – viz. Tab. 3.6
td je doba dávky viz tab. 3.7
pd je součinitel prodloužení dobydávky – viz tab. 3.7
Vd je objem dávky

b) mytí nádobí Vj = nj . Vd [m3 . per-1]

kde
nj je počet jídel
Vd je objem dávky– viz tab. 3.7

c) úklid a mytí podlahy Vu = nu . Vd [m3 . per-1]

kde
nu je počet jednotkových ploch – viz tab. 3.7
Vd je objem dávky– viz tab. 3.7

2. Potřeba tepla

Stanovení potřeby tepla, odebraného z ohřívače během periody
E2p = E2T + E2Z [kWh . per-1]

teoretické teplo odebrané z ohřívače TUV během periody
E2T = c. V2p .(t2 – t1) [kWh . per-1]

kde c je měrná tepelná kapacita vody 1,163 kWh .m-3. K-1

V2p je celková potřeba TUV za periodu

t2 je teplota ohřáté vody

t1 je teplota studené vody


teplo ztracené při ohřevu a dopravě TUV během periody
E2Z = E2T . z [kWh . per-1]

kde E2T je teoretické teplo odebrané z ohřívače

z je poměrná ztráta tepla při ohřevu a dopravě TUV, závisí na konstrukci zařízení, tepelné izolaci a velikosti zásobníku

z = 0,5 při objektovém ohřevu vody

z = 1 při okrskovém ohřevu vody


Potřeba tepla dodaného ohřívačem do TUV během periody

E1P = E2P [kWh . per-1]

E2P pro bytový objekt viz tab. 3.9


3. Křivka odběru TUV

Tato křivka vyjadřuje závislost odběru TUV (V2p) na čase během periody. Při návrhu v bytovém objektu lze použít standardní křivku odběru – viz obr. 3.10.

4. Křivka odběru a dodávky tepla

Křivka odběru tepla E2 koresponduje s křivkou odběru TUV. Stanoví se tak, že ke křivce ztrát E2Z se přičtou hodnoty E2T v jednotlivých intervalech. Křivka dodávky tepla E1 je dána tepelným výkonem E1P. Musí být vždy nad křivkou odběru E2. Křivka může mít přímý nebo proměnný průběh – viz obr. 3.11.


5. Velikost zásobníku

Stanoví se na základě křivek E1 a E2. Maximální rozdíl mezi křivkami Emax udává nutnou zásobu tepla, z něhož stanovíme velikost zásobníku Vz.

Vz = ΔEmax / c.(t2 – t1) [m3]

kde
Emax je maximální rozdíl mezi E1 a E2
c je měrná tepelná kapacita vody
t2 je teplota ohřáté vody
t1 je teplota studené vody