Geomagnetické mikroklima
Radek Zdvořilý
Obsah :
3. Prostředí jako zdroj geoanomálních polí
3.1. Působení kosmických těles
3.2. Vliv geologického složení Země
3.3. Geoanomální pole
3.4. Fyzikální jednotky stresu
4. Účinky působení GAF na subjekt
4.1. Účinky působení GAF na lidský organismus
4.2. Účinky působení GAF na zvířata a hmyz
4.3. Účinky působení GAF na rostliny
6. Optimalizace geomagnetického mikroklimatu
6.1. Zásah do zdroje
6.2. Zásah do pole přenosu
6.2.1. Clony
6.2.2. Elektromagnetické zářiče
6.2.3. Budovy
Řadu let je diskutován problém, zda lidské zdraví je ovlivňováno nebo dokonce determinováno anomáliemi v magnetickém poli Země, resp. zda vůbec takovéto anomálie existují. Téma se stalo populárním zejména počátkem devadesátých let, kdy geomagnetické anomálie určoval skoro kdokoliv a hemžilo se to příběhy, tvořícími z geomagnetických anomálií krvelačné tygry. Vzhledem k nedostatečnému obecnému povědomí o geomagnetickém mikroklimatu přijímali mnozí lidé tyto informace způsobem, který by stál za posouzení z hlediska jiného mikroklimatu než geomagnetického, či spíše za psychologickou studii.
Následující řádky se snaží vnést objektivní, ne však konečný, pohled na danou tématiku. Úvahy zde uvedené nechť se stanou podnětem k další diskusi na dané téma.
Zatímco v současné době se zájem o geomagnetické anomálie projevuje zejména z pohledu jejich negativního působení na lidský organismus, nebylo to v historii tak vždy. Mimo evropský prostor vypozorovali úzkou souvislost mezi určitým místem a zdravím člověka již staří Číňané, kteří objevili jisté územní pásy a nazvali je “dračí žíly”[1] či “dračí díry”[3]. Před výstavbou dokonce určili povinnost tyto pásy prozkoumávat. Geomagnetické anomálie se stali součástí učení o výstavbě domů a životního mikroklimatu nazvaného “Feng -shui”.
Obdobně na tom byla i předkřesťanská Evropa, zejména země a kraje s kulturou přírodních národů. V tomto ohledu je nutné zmínit zejména Kelty, kteří však patrně své zkušenosti převzali od starších národů. Starověké národy považovali člověka za hotového teprve až když se v něm probudily jeho duchovní schopnosti. Významnou roli hrálo i probuzení způsobené “telurickým” [1] účinkem poutních míst, která měla všechna starověká i současná náboženství. S dnešní terminologií bychom spíše tato místa označili za lokality s obzvláště silnými pozitivními geomagnetickými anomáliemi. Staří Gálové měli např. pro tyto zemní síly měli označení “wuivr” [1]. Tímto slovem byli označováni hadi plazící se po zemi a imitačním rozšířením významu také řeky, které se hadovitě vinou v krajině, avšak i proudy, které se jako hadi vinou v zemi. Tyto proudy byli považovány za vlastní životní projev země. Kde se jich nedostávalo, byla země mrtvá, neúrodná. Tam, kde se naopak tyto proudy vyskytovali, oplývali životodárnou plodností, hojností a nadbytkem. Tyto proudy byli v obecné vážnosti a byli proto také mnohdy personifikovány. Protože přinášeli plodnost a nové síly, byli personifikovány archetypem ženy –matky ploditelky. Ačkoliv tento archetyp nezastupoval obecně pouze zemní síly, ale symbol plodnosti, můžeme se setkat i s územními pojmenováními těchto anomálií. Obecně lze říci, že pro princip plodnosti, stejný archetyp, měli různé národy různé pojmenování –Efezští Dianu, Frygijci Kybelu, Řekové a Římané Héru a Junonu, Gálové Belisu. Ačkoliv pojmenování v daném tématu není důležité, shodně lze říci, že ona zmiňovaná poutní místa, jsou zasvěcena často “černým madonám” zobrazovaným jako deae nutrices kojící dítě, chovající zavinuté dítě v náručí nebo v kolébce, s malým dítětem na klíně nebo s batoletem u nohou. Tyto matky někdy doprovázejí ptáci nebo také psi (viz. zvířata). V rámci všeobecného aspektu plodnosti drží tyto úctyhodné dámy mísy nebo koše plné ovoce (viz. rostliny), obilí nebo chleba. Často pojmenování těchto bohyň dalo jméno nejen posvátným místům, ale též i kraji. Za zmínku také stojí, že původní “černé madony” se stali pokřesťanštěním základem pro Mariánský kult.
Kontinuální předávání zkušeností s geomagnetickým mikroklimatem bylo přerušeno obdobím náboženské nesvobody spojené s christianizací Evropy, kdy byl zájem o geomagnetické anomálie a zemské energie mnohdy označován za čarodějnictví a paktování s ďáblem s patřičným koncem. Období středověké křesťanské Evropy je tedy na dané téma z hlediska poznání skoupé. Běžně se však mezi lidem používala posuzování vhodnosti či nevhodnosti lokalit pomocí chování dobytka či jiných zvířat a hmyzu (viz. zásah do zdroje).
Silnější zájem o geomagnetické anomálie se projevil až počátkem 20. století a zesílil až roku 1932, kdy svobodný pán Gustav z Pohlu vydal knihu o “Zemských paprscích jako původních onemocnění, výzkumech nové oblasti”. Pohl v ní psal tak přesvědčivě, že již v červenci 1931 (tzn. na základě jeho rukopisu) byl bavorský kongres chirurgů v Mnichově jednomyslného názoru: předložené důkazy jsou tak nevyvratitelné, že lékařská věda se musí přehodnotit. Téma se stalo populárním a tak zanedlouho poté vydal MUDr. Ed. Jenny, Aarau, o zmíněném problému rovněž důležité pojednání se svými vlastními zkušenostmi. Zanedlouho jej následovali další –např. “Fingerzeige der Natur” (“Příroda ukazuje prstem”) od Henryho Webra, Curych. Zajímavostí může být, že výzkumy a bádání v oblasti geomagnetického mikroklimatu vedli svými vedlejšími produkty i pokroku v oblasti odvlhčování budov.
V červenci 1943 se dokonce na zámku La Sarraz v západním Švýcarsku konal za jednoho význačného švýcarského hygienika kongres vědců, jenž se věnoval tomuto ožehavému problému. Otázka geomagnetických anomálií se rozšířila zvláště po druhé světové válce v SRN a Rakousku. Začalo se mluvit nejen o podzemní vodě, ale i o tzv. Curryho a Hartmannových zónách (viz. níže), o poruchách geomagnetismu atd. Problematiky se chopili nejen vědci, ale také skuteční šarlatáni, kteří vycítili možnost výnosného podnikání. Tato situace trvá v podstatě až dodnes. Důvodem, proč se tomu tak stalo a děje, je metodika vyšetřování těchto anomálií (viz.)
Geoanomální pole jsou součástí tzv. geomagnetického mikroklimatu, což je složka prostředí, vytvářená magnetickým polem země, jež exponuje lidský organismus a spoluvytváří tak jeho celkový stav.
Magnetické pole Země (tzv. geomagnetické
pole) je velmi slabé (O.5 G) [2] a není konstantní. Mění se v závislosti
na geologickém složení Země, jednak na působení ostatním kosmických těles,
zvláště pak Slunce a Měsíce.
Slunce působí jednak svojí hmotou, jednak svojí aktivitou.
Centrum hmoty Slunce není v rovnováze s centrem celé sluneční soustavy, čehož důsledkem je pohyb středu Slunce kolem středu hmoty celé soustavy. Pohyb připomíná rozevírání a svírání spirály, jež záleží na poloze velkých planet : Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Jsou-li po obou stranách Slunce, pak se spirála roztahuje do šířky, seskupí-li se kolem sebe, spirála se zúží. V průběhu uplynulých 500 let se vyskytly tři takové impulsy. První probíhal od března 1632 do ledna 1633, druhý od listopadu 1810 do ledna 1812 a třetí začal v červenci 1989 a měl skončit v první polovině devadesátých let [3]. Probíhal současně s vrcholící sluneční aktivitou a to jak v jedenáctiletém, tak ve stoletém cyklu.
Sluneční aktivita –to jsou mohutné erupce na Slunci, při nichž se uvolňují do vesmírného prostoru “částicové větry”, šířící se šestkrát rychleji než sluneční vítr z klidného Slunce. Sluneční vítr –tok elektronů, protonů a těžkých iontů –dostihne Zemi asi za dva dny a silně ovlivňuje její magnetické pole: jeho intenzita se zvyšuje o tři až pět procent. (pozn.: sluneční aktivita zvyšuje ionizaci zemské atmosféry, čímž dochází k tvorbě polární záře, k poruchám rozhlasového vysílání v pásmech krátkých vln atd.)
Svojí hmotou způsobuje Slunce, ale
i Měsíc gravitační působení na povrch Země. Pouhé gravitační působení způsobuje
průhyb zemského povrchu asi o jeden metr, což má za důsledek vznik infrazvukových
vln [4]. V závislosti na typu zemského podloží vzniká na rozhraní podloží
interference kmitání v horizontální rovině. Tyto rezonance mohou být zdrojem
sekundárních poruch (iontové a jiné emise, elektromagnetické poruchy).
Veliká hmotnost podloží, kmitajícího v infrazvukové oblasti, vede k rozkmitání
gravitačního vektoru.
Jak již bylo uvedeno výše, geomagnetické
pole je současně ovlivňováno geologickým složením Země, a to jednak výraznými
změnami struktur podpovrchových vrstev (různých specifických hmotností)
asi do hloubky 150 m, jednak výskytem podzemních vodních toků. Tyto změny
se souborně nazývají geologickými anomáliemi. Nejčastěji se vyskytují v
geologicky mladých nebo aktivních oblastech. V těchto místech dochází ke
specifické změně geomagnetického pole, která se projevuje i na povrchu
a ještě i do určité vzdálenosti od povrchu. Ovšem ne všechny geologické
heterogenity jsou zdrojem geologických anomálií –zřejmě musí být změny
ve složení dostatečně výrazné nebo musí dojít k souběhu několika fyzikálních
jevů, zatím blíže neznámých.
Geologické anomálie vytvářejí prostorová geoanomální pole (geoanomalous field) (GAF), které se v horizontální rovině projevují jako pruhy o různých šířkách, nejčastěji 40 až 80 cm. Jejich průběh je většinou nepravidelný a často dochází k jejich i vícenásobnému křížení –v těchto místech je pak GAF zvláště intenzivní.
Vzhledem k dosud málo probádanému tématu se liší také rozdělení GAF. Jednoznačná shoda platí pouze ve vodních sítích. Místa s výraznými projevy jsou většinou místa vodních geologických anomálií. Obecná shoda platí také při rozdělení na negativní a pozitivní zóny. Další uváděné typy sítí jsou víceméně spekulativní záležitostí. Jedná se zejména o Curryho a Hartmannovu síť [5], které se však např. u nás měřením Psychoenergetické laboratoře v Praze nepodařilo prokázat. To ovšem ještě neznamená, že neexistují.
Rytmicita GAF se projevuje jednak denní (cirkadiární), jednak měsíční. Denní rytmicita má nejvyšší hodnoty v noci od 24 h do 0,4 h, Ráno dochází k prudkému poklesu až pod hodnoty základní intenzity (nejnižší hodnoty jsou mezi 9 a 11 h) a poté intenzita opět roste. I jednotlivé dny se od sebe liší: charakter průběhu se sice nemění, ale mění se absolutní hodnoty (odchylky od základní intenzity). Ve dnech, kdy je Měsíc v novu, nejsou rozdíly mezi maximem a minimem výrazné, ale jak se blíží Měsíc k úplňku, rozdíly se zvětšují. V období úplňku je největší a v nočních hodinách se objevují i intenzity nad 300 % základní intenzity. S výškou od povrchu Země intenzita dále narůstá: např. ve výšce 30 m může dosáhnout i 240 % základní hodnoty.
GAF se projevují nejen změnami intenzity magnetického pole, ale i zvýšenou elektrickou vodivostí vzduchu, výraznou ionizací vzduchu (až stonásobnou), slabým zvýšením teploty povrchu Země, narušením signálu radiových vln v pásmu VKV, zpomalováním sedimentace (je uváděn výrazný pokles srážlivosti krve), atd.
Intenzita GAF se hodnotí v různě udaných
bodových stupnicích. Používají se pětibodové stupnice [3], ale také i dvanáctibodové
[4]. V místech křížení sítí dochází k výraznému zvýšení intenzity GAF a
zůstává nezodpovězená otázka, zda je možno základních polí sečítat či jiným
způsobem slučovat.
Magnetické pole je charakterizováno vektorovou veličinou, tzv. magnetickou indukcí, která udává počet indukčních čar na jednotku kolmé plochy.
Hlavní jednotka magnetické indukce B je 1 tesla = 1 (T). Je to magnetická indukce, při níž je v ploše 1 m2, umístěné kolmo ke směru magnetické indukce, magnetický tok 1 weberu (Wb).
Dříve se též užíval název Wbm-2, voltsekunda na m2 (Vsm-2), gauss (G, Gs) a pro intenzitu magnetického pole Oersted (Oe). Číselně se rovná 1G = 1 Oe. Dále platí 1 Vsm-2 = 104 T = 108 G.
Magnetická pole penetrují (pronikají)
biologickými materiály, takže každá část organismu, který je umístěn v
magnetickém poli, je polem exponována. Působení na subjekt je však individuální
záležitostí závislou na sensibilitě subjektu.
Bezprostřední působení GAF na lidský organismus (tzv. strain [3]) je však obtížně identifikovatelné vzhledem k interakci ostatních konstituent prostředí. Např. často udávané narušení duševní pohody může být snadno způsobeno i jinou příčinou –nevhodným odérovým klimatem, narušením tepelného komfortu apod. Obdobně tomu může být i s udávanou nervozitou. Přednost je tudíž dávána výzkumu dlouhodobého účinku na subjekt –poststrainu [3]. Při výzkumu poststrainu se nejvíce uplatňuji místa spojená s častým pobytem subjektu. Nejčastěji se jedná o místa spojená se spánkem (v noci je navíc intenzita GAF podstatně vyšší -viz Rytmicita GAF), či místa spojená s pracovním pobytem člověka –kanceláře, kuchyně, atd. GAF se může negativně projevit zejména ve spolupůsobení s dalšími příčinami onemocnění : znečištění ovzduší, nevhodné stresy, jednostranné zatížení, atd. Může tak např. zvýraznit a urychlit projev vrozených dispozic. Jsou udány i případy závislosti na působení GAF [4]. Účinek je dán intenzitou GAF, datem expozice, jež vytvářejí celkovou expoziční dávku a sensibilitou subjektu. Statisticky je prokázán vliv anomálních polí na četnost poruch a sebevražd [7][8]. Výzkumy na universitě ve Vídni byl prokázán vliv geoanomálních polí na pokles Serotoninu v lidském organismu, což má za následek zvýšenou únavu a nervozitu.
Působení GAF na subjekt je pozitivní i negativní. Negativní expozice můžou být krátkodobě prospěšné, naopak pozitivní dispozice však mohou být dlouhodobě nepříznivé v závislosti na expoziční dávce.
Výjimku z hlediska doby expozice tvoří působení GAF na postoj člověka (kterým se zabývá věda nazvaná posturologie). Pokusy [6] bylo např. zjištěno, že magnetický stimul působící horizontálně ve výši kotníků o 0,1 mG, má u pokusné osoby za tendenci padat dopředu nebo dozadu, ale potom se během asi dvou sekund opět narovná. Existuje tedy reakce našeho těla na změny magnetického pole, jejímž účelem je udržet tělo v rovnováze, tzv. posturologický efekt. Jiné pokusy ukázaly, že se na stejných pokusných osobách žádný účinek neprojevil, když bylo magnetické pole aplikováno ve směru kolmém k povrchu Země.
Další výjimku z hlediska doby expozice
GAF tvoří subjekty mimořádně citlivé na geoanomální pole, na tzv. senzibily
: lidské subjekty, dále pak na subjekty obecně citlivější než člověk :zvířata,
hmyz i rostliny. Stojí za povšimnutí, že příroda nikdy nevydávala prostřednictvím
magnetismu hornin tak silné impulsy, aby v průběhu celého vývoje lidského
rodu člověka magneticky přesytila. Teprve s nástupem železa a oceli byla
otupena magnetická vnímavost člověka.
Pozorování chování živočichů a hmyzu na GAF je v mnohých ohledech mnohem dále, než je tomu i lidského subjektu. Ptáci se např. orientují dle magnetického pole [9] a přesnost, s níž opět nalézají své hnízdo na vzdálenost dvou až pěti kilometrů, ukazuje na citlivost na změnu magnetického pole 0,1 mG (stejná jako u lidského senzibila). Předpokládá se, že dle GAF se orientují i čápi při svých letech na jih a zpět. Čáp si staví své hnízdo pouze tam, kde se nevyskytuje GAF, což dokonce zavdalo za vznik přísloví “Kde hnízdí čáp, blesk neudeří ”. Dle GAF se orientují patrně i velryby, což může být i vysvětlení pro jejich občasné uvíznutí na mělčinách. Někteří autoři udávají, že dle GAF dochází k pohybu zvěře téměř vždy v pásmech vyzařování [10].
U zvířat a hmyzu se tvrdí, že existují nejen druhy, na které GAF působí negativně, ale i druhy, které negativní GAF vyhledávají [5][10]. Kočky, včely, mravenci, krtci, kachny, hadi, sovy a bobři dávají přednost záření, jež většině lidí škodí. Naopak je to u psů, hovězího dobytku, ovcí, koní, prasat, koz, lišek, slepic, čápů, vlaštovek, holubů, obecně u většiny ptáků, kteří se nezdržují ve vodě.
Obzvláště je vyzdvihováno působení zemského záření na dobytek. Možná proto, že s ním byla v průběhu času učiněna největší zkušenost ohledně působení GAF. Existuje řada případů, kdy krávy a prasata absolutně nerodí, krávy mají nepatrnou užitkovost mléka, slepice nesnášejí vůbec či špatně a opouštějí předčasně hnízda, dobytek v chlévu onemocní a musí se předčasně zabít či kdy všechna mláďata brzy jedno po druhém zajdou. Pokud byla zvířata převedena na místo bez záření, často všechny ztráty ve zcela krátké době pominuly, byly-li předtím zaviněny výhradně zemským zářením. Příklady se uvádějí zejména u slepic, kde se hřadla nesmějí nacházet nad GAF.
Úplně jinak to ale vypadá např. u včel.
Nad GAF dosahují až trojnásobných výnosů [10] z jednoho včelstva ve srovnání
s jiným, který není nad GAF. Ptačí hejna sedají vždy na silně ozařované
stromy. Rovněž mravenci s oblibou staví na místech bohatých na záření a
dobře ozařované místo si kočky vyhledávají k vrhnutí.
Stejně jako u zvířat a hmyzu jsou známy také účinky GAF na rostliny. Lesní (zvláště jehličnany) a ovocné stromy vystavené účinku GAF mají četné mrazové pukliny, trhliny, točivý, křivý a šikmý vzrůst [5]. Duby, jež preferují polohu nad vodními sítěmi, jsou dle US statistik 60x častěji poškozeny blesky než buky. Mimo dubů preferují GAF také ořechovníky.
Zelenině obecně se daří nad pásmy záření špatně. V některých křovinách se dělají mezery. Naopak je tomu např. u některých léčivých rostlin –Rulík zlomocný (Dilitalis), ale také kopřivy aj.
Působení GAF na rostliny je také nejlépe dokumentovatelné. Experimenty, při kterých jsou dvě či více pokusných vypěstovaných rostlin ze stejného místa o stejných parametrech přesazeny do míst exponovaných GAF v jednom případě a v druhém do míst, kde není GAF, při zaručení objektivně všech stejných podmínek mikroklimatu rostlin (stejná půda, osvětlení, větrání, vlhkost, atd.), může být patrným důkazem GAF při dalším růstu rostlin –rostliny rostou např. odlišnou rychlostí, atd. Experiment je málo náročný s přesvědčivými výsledky.
Geoanomální zóna je pojem pro mnoho nehomogenit různého původu. Možné zjištění je tedy rozdílné dle jejího charakteru. Nejčastěji jsou používány metody geofyziky a geochemie. Jsou to např. magnetometrie (požívá se citlivých magnetometrů na principu jaderné resonance), metoda velmi dlouhých vln, odporová metoda, zjišťování elektrostatického pole, zjišťování rozdílů koncentrace iontů, gemaspektrometrie, emanometrie, rozbory hornin a mnoho jiných. Častou nevýhodou je však malá citlivost exaktních metod. Proto se v praxi využívá ponejvíce kombinace proutkařských metod (senzibilové) s moderními metodami geofyziky. Metodami geofyziky lze zjistit zpravidla jen místa s vícenásobným křížením jednotlivých sítí, zbylá část je tedy na práci senzibilů, či s přispěním sensibility hmyzu, zvířat a rostlin. Obecně však platí zásady, které se snaží eliminovat chybu lidského faktoru :
V praxi se používají dva způsoby :
zásah do zdroje a zásah do pole přenosu, zejména realizace speciálních
clon, vysílání opačných geomagnetických signálů, vhodná volba tvaru a modulu
pružnosti objektu, atd.
Za zásah do zdroje lze považovat např. volbu vhodného stavebního místa, při které se uplatňuje zejména metodika vyšetření GAF (viz.). Obecně lze za zdravější lokality považovat místa s minimálním výskytem spodní vody s vysokou homogenitou podpovrchových vrstev.
V lidovém podání se používaly zejména tyto způsoby :
Clony různých typů pracují na principu odklonění GAF z místa pobytu člověka (pracovní místo, postel, atd.). Rozvoj a výroba clon se rozšířila zejména po druhé světové válce v SRN a ve Švýcarsku. Mezi používané clony [3] patří např. : Rabicovo pletivo skládané ze čtyř částí, Rajonex, plech s prolisovanými trojúhelníkovými otvory, drátěnka, atd. Počátkem devadesátých let došlo také u nás k rozvoji těchto clon a to zejména z důvodu jejich dostupnosti. Zejména z řad senzibilů bylo vzneseno mnoho podnětů k výrobě clon. Působení těchto clon a jejich účinnost byla však většinou určena pouze senzibilem, což zavdává otázku, do jaké míry byla účinnost ovlivněna vlastním přáním podvědomí senzibila.
Geomagnetické pole je ovlivněno v podstatě
každým ocelovým předmětem. V závislosti na jeho váze a objemu se mění také
GAF. Ačkoliv se u některých clon udává účinnost až 85%, pravdou zůstává,
že s postupem času se účinnost clon zmenšuje. Postupem času se kovové předměty
sami stávají magnetickými (což lze experimentálně prokázat i v laboratoři)
a na místo clonění se stanou sekundárními zdroji GAF. Navíc osazování clon
se musí provádět s ohledem na ostatní složky mikroklimatu. Odrušením jedné
složky mikroklimatu se může zvýraznit jiná složka a výsledek může být v
konečném výsledku kontraproduktivní.
Vzájemného spolupůsobení jednotlivých
složek mikroklimatu využívají přístroje, které se zaměřují na potlačení
GAF vysíláním opačného vektoru geomagnetického záření. Tato technologie
se používá spíše ve spojitosti s odvlhčováním budov, než se samotnou snahou
o eliminaci GAF. Úskalím této technologie je, že vysílané záření je většinou
v čase konstantní, zatímco rytmicita GAF (viz. Geoanomální pole)
je v čase proměnná. Tím se může stát samotný zářič ještě větším nebezpečím
než GAF a pro eliminaci GAF je tedy nevhodný, nehledě na fakt, že samotné
GAF můžou být v objektu různého typu.
GAF není bržděno klasickými stavebními materiály, nicméně to ještě neznamená, že by stavební materiály neměli vliv na působení GAF. Postavené budovy mohou např. v interakci s podložím na základě vlastního modelu pružnosti a setrvačnosti působit zvyšování intenzity GAF, či naopak intenzitu GAF tlumit. Budovy se tak mohou stát sekundárními zdroji GAF, nebo naopak mohou být tlumivým prvkem GAF. Vzhledem k tomu, že budova reaguje na samotné procesy v podloží budovy, není zde tedy problém s intenzitou sekundárních GAF, pokud jsou orientována proti směru vektoru primárních GAF. Ideálně vyvolá primární GAF stejnou reakci sekundárních GAF opačně orientovanou. V opačném případě může dojít i k několikanásobnému zvýšení GAF. Komplexní hodnocení budovy z hlediska působení podloží na vliv vzniku sekundárních GAF je však v podstatě za současného stavu vědomosti nemožný a to i přes to, že dle některých autorů již podobné zkušenosti lidstvo mělo. Uvádějí se údaje, podle kterých gotické katedrály postavené ve francouzském, tj. původním stylu, nevykazuji GAF, ačkoliv se GAF v jejich okolí vyskytuje. V současnosti je však posouzení tohoto aspektu takměř nemožné. Proto jsou v zásadě možné se zprvu pokusit modelovat systém působení GAF na jednodušší objekty. Příkladem se opět může stát historická zkušenost např. v podobě menhirů, které byly zpravidla stavěny na místa exponovaná GAF, které jsou pro člověka příznivá a které ovlivňovaly své okolí. V roce 1994 byla např. provedena měření u našeho největšího menhiru u Klobouk a to o letním slunovratu Nadací pro studium a výzkum hraničních jevů společně s pracovníky Picodas Prague s.r.o.[11]. Pod vedením Miroslava Bílého zde byli provedeny některá speciální měření. Měření cesiovým magnetometrem ukázala, že menhir svou existencí způsobuje pokles okolního homogenního magnetického pole. Zeslabení činilo asi 30 nanoteslů. Za zmínku také stojí, že např. při měření při východu Slunce, v porovnání s měřením večerním, vykázala uvedená anomálie posun asi o jeden metr k východu. Otázka interpretace této anomálie je však jiná.
I když působení GAF na vznik a průběh různých nemocí nebo naopak jeho kladné působení na subjekt nelze považovat vždy za jednoznačně prokázané, je nesporné, že s vlivem GAF na člověka je nutno počítat jako s objektivně existujícím faktorem, pro něhož je typické dlouhodobé často nepřetržité působení. Je také nesporné, že GAF čekají ještě mnohé výzkumy a bádání, které vnesou do daného tématu jistě více světla.
[1] Charpentier Louis : Mystérium katedrály v Chartres, Praha 1995
[2] Allison, W.W. : Magnetic field
affects on humans. Professional Safet, June 1988 :28-30
[3] Jokl Miloslav : Teorie vnitřního
prostředí budov, Praha 1993
[4] Nový Břetislav : Patogenní zóny
a proutkaření, Pardubice 1991
[5] Gardovský Zdeněk : Problém geopatogenních
zón jako urbanistický a architektonický fenomén, Brno 1984
[6] Rocard Yves : Actions of a very
weak magnetic gradient : the reflex of dewser, In: Barnethy, M.F.: Biological
Effects of Magnetic Fields, New York 1964
[7] Fredman H., Becker R.O., Bachman
C.H. : Geomagnetic parameters and psychiatric hospital admissions, Nature
1963, 200 : 626
[8] Fredman H., Becker R.O., Bachman
C.H. : Psychiatric ward behavior and geophysical parameters, Nature 1965,
205 :1050
[9] Gould James L. : American Scientist
68, 1980 : 256
[10] Škola čarodějů :Tajuplná virgule,
VD Dialog Ústí nad Labem, 1991
[11] Špůrek Milan : Tajemné menhiry
v Čechách, příloha časopisu Technický magazín, 1995
Geomagnetické mikroklima – Radek Zdvořilý, prosinec ’98.